Pojmy (názvy) určují význam, naše volba pojmů určuje význam toho, co se snažíme říci. Nevhodné jméno dává informaci jiný význam. Růže bude sladce vonět, ať ji budete nazývat jakkoliv – ale pokud ji budete nazývat perem, lidé budou spíše zmateni, pokud s ní budou zkoušet psát. Pokud budete pera nazývat „růžemi“, lidé si možná neuvědomí, k čemu by měla být dobrá. Když nazýváte náš systém Linux, tak přenášíte mylnou informaci o původu systému, jeho historii a účelu. Pokud ho nazýváte GNU/Linux, vyjadřujete tím (i když ne do detailu), jak to je doopravdy.

Je to ale pro naši komunitu podstatné? Je důležité, aby lidé znali původ, historii a účel systému? Ano – protože lidé, kteří neznají historii, jsou často odsouzeni k jejímu opakování. Svobodný svět, který se vyvinul kolem GNU/Linuxu, není v bezpečí; problémy, které nás vedly k vyvinutí GNU, nejsou ještě zažehnány a pořád hrozí, že se vrátí.

Když vysvětluji, proč bychom měli systém nazývat „GNU/Linux“ místo „Linux“, lidé občas odpovídají:

I když si projekt GNU zaslouží za svoji práci uznání, stojí opravdu za to, dělat kolem toho takový povyk? Není důležité spíše to, že práce byla dokončena, než kdo ji dokončil? Měli byste spíše odpočívat a být hrdí, že jste odvedli dobrou práci, a ne se starat o zásluhy.

To by byla moudrá rada, pokud by situace opravdu byla taková, jak je popisováno – kdyby práce byla dokončena a byl čas k odpočinku. Kéž by to jen byla pravda! Pořád ale na nás čeká mnoho úkolů a nemůžeme ještě brát budoucnost jako samozřejmou. Síla naší komunity spočívá v oddanosti svobodě a spolupráci. Používání jména GNU/Linux je způsob, jak si připomenout naše cíle a informovat o nich i ostatní.

Je možné napsat dobrý svobodný software bez toho, abychom přemýšleli o GNU; spousta dobré práce byla odvedena i ve jménu Linuxu. Jméno „Linux“ ale bylo spojováno s jinou filosofií, která se neodkazuje na svobodu a spolupráci. Tím, jak toto jméno více a více používají obchodníci, bude pro nás stále těžší spojit ho s duchem a myšlenkami naší komunity.

Velkou výzvou pro svobodný software do budoucnosti je tendence společností distribuujících „Linux“ přidávat ke GNU/Linuxu nesvobodný software kvůli pohodlí a schopnostem. Všichni větší výrobci distribucí to dělají; nikdo nešíří výhradně svobodný software. Většina z nich jasně neoznačuje nesvobodné balíčky ve svých distribucích. Mnozí dokonce vyvíjejí nesvobodný software a přidávají ho do systému. Někteří dokonce inzerují systém „Linux“, který je „licencovaný podle počtu uživatelů“, což dává uživateli stejně svobody jako Microsoft Windows.

Lidé se pokouší ospravedlnit přidávání nesvobodného softwaru do Linuxu „popularitou“ – v podstatě si váží popularity systému více než svobody. Občas to veřejně připouštějí. Například časopis Wired napsal, že McMillan, editor Linux Magazine „si myslí, že hnutí open source software by mělo být naplněno spíše technickými, než politickými, rozhodnutími“. A výkonný ředitel Caldery otevřeně vybízel uživatele, aby upustili od cíle svobody a spíše pracovali na „popularitě Linuxu“.

Přidávání nesvobodného softwaru k systému GNU/Linux může zvýšit popularitu, pokud je popularitou myšlen počet uživatelů, kteří používají některý z GNU/Linuxů v kombinaci s nesvobodným softwarem. Zároveň to ale motivuje uživatele k tomu, aby přijímali nesvobodný software jako dobrou věc a zapomněli na cíle svobody. Není vám k ničemu jet rychleji, pokud se neudržíte na silnici.

Když je nesvobodný „přídavek“ knihovna, či pomůcka pro programátory, může se z ní stát past na vývojáře svobodného softwaru. Když píší svobodný software, který závisí na nesvobodném balíčku, nemůže být jejich software součástí kompletně svobodného systému. Velké množství svobodného softwaru takto v minulosti chytil do pasti Motif a Qt. Vytvořilo to problémy, které nám trvalo roky vyřešit. Motif zůstával problémem, dokud se nestal zastaralým a nepoužívaným. Později měla podobný neblahý efekt nesvobodná implementace Javy od Sunu: Javovská past, který je dnes naštěstí víceméně napravený.

Když bude naše komunita takto pokračovat, může se GNU/Linux v budoucnosti snadno proměnit v mozaiku svobodných a nesvobodných komponent. Za pět let ode dneška budeme jistě mít stále velké množství svobodného softwaru; ale když si nebudeme dávat pozor, tak ho nebudeme moct používat bez nesvobodného softwaru, který budou spolu s ním uživatelé očekávat. Pokud se toto stane, naše kampaň za svobodu selhala.

Pokud by vydávání svobodných alternativ bylo jen záležitostí programování, mohlo by být řešení takových problémů v budoucnosti, až se zvýší prostředky naší komunity pro vývoj, snadnější. Ale musíme čelit překážkám, které to stěžují: zákony, které zakazují svobodný software. Až nastoupí softwarové patenty a až budou zákony jako DMCA používány k omezení vývoje svobodného softwaru pro důležité úlohy jako přehrávání DVD nebo poslouchání RealAudio vysílání, nebudeme mít žádnou možnost jak bojovat s proprietárními programy a tajnými datovými formáty, než zavržení nesvobodných programů, které je používají.

Čelit těmto výzvám bude vyžadovat mnoho různých druhů úsilí. Především ale musíme začít tím, že si vzpomeneme na náš cíl: svobodu spolupracovat. Nemůžeme očekávat, že pouhá touha po silném a spolehlivém softwaru dostatečně motivuje lidi, aby se tolik snažili. Potřebujeme takovou odhodlanost, jakou mají lidé, když bojují za svou svobodu a společenství, odhodlanost, která nevyprchá a bude trvat roky.

V naší komunitě tyto cíle a tato odhodlanost vyzařují převážně z projektu GNU. My jsme ti, kdo mluví o svobodě a o komunitě jako o něčem, za co se musíme pevně postavit; organizace, které mluví o „Linuxu“, toto obvykle nedělají. Časopisy o „Linuxu“ jsou většinou plné reklamy na nesvobodný software; firmy, které distribuují „Linux“, přidávají do systému nesvobodný software; jiné firmy „podporují Linux“ vývojem nesvobodných aplikací běžících v GNU/Linuxu; uživatelské „linuxové“ skupiny často zvou prodejce, aby propagovali tyto aplikace. Hlavní místo, kde se lidé mohou setkat s myšlenkou svobody a odhodlání, je projekt GNU.

Když se s ním ale lidé setkají, uvědomí si, že se jich to týká?

Lidé, kteří vědí, že používají systém, který vzešel z projektu GNU, vidí přímou souvislost mezi nimi a projektem GNU. Nemusí automaticky souhlasit s naší filosofií, ale aspoň uvidí důvod, proč by o ní měli vážně přemýšlet. Oproti tomu lidé, kteří se považují za „uživatele Linuxu“ a myslí si, že projekt GNU „vyvinul pomůcky, které jsou v Linuxu užitečné“, většinou berou spojení mezi sebou a projektem GNU pouze jako nepřímé. Mohou filosofii GNU prostě ignorovat, když se s ní setkají.

Projekt GNU je idealistický a každý, kdo dnes nějak podporuje idealismus dnes čelí velké překážce: převažuje ideologie, která lidem radí vzdát se idealismu jako něčeho velmi „nepraktického“. Náš idealismus byl ale vždy velmi praktický: je to důvod, proč máme svobodný operační systém GNU/Linux. Lidé, kteří mají tento systém rádi, by měli vědět, že to je náš idealismus, který ho stvořil.

Kdyby „ta práce“ byla opravdu již hotová, kdyby již nebylo ve hře nic jiného, než uznání, možná by bylo nejmoudřejší nechat to plavat. My ale v této pozici nejsme. Abychom inspirovali lidi k další práci, kterou potřebujeme udělat, musíme jim dát vědět, co jsme již udělali. Prosím, pomozte nám v tom tím, že budete systém nazývat GNU/Linux.