Svobodný software a svobodné příručky

Připojte se k naší e-mailové konferenci o nebezpečích eKnih.

• GNU Free Documentation License

Největším problémem svobodných operačních systémů není software – je to nedostatek dobrých volně šiřitelných příruček, které můžeme zařadit do těchto systémů. Mnoho z našich důležitých programů neobsahuje kompletní manuál. Dokumentace je základním kamenem jakéhokoliv softwarového balíku; pokud důležitý svobodný softwararový balík neobsahuje volně šiřitelný manuál, je to velká chyba. V současnosti je takových případů mnoho.

Kdysi, před mnoha lety, jsem se chtěl učit Perl. Měl jsem kopii volně šiřitelné příručky, ale shledal jsem ji těžko čitelnou. Když jsem se dotazoval uživatelů Perlu na alternativy, řekli mi, že existují; lepší příručky pro začátečníky – ale že nejsou zdarma.

Proč to tak bylo? Autoři dobrých manuálů je psali pro O'Reilly Associates, jenž je publikoval s jistými omezeními – žádné kopírování, žádné modifikace, neposkytnutí zdrojových kódů – a to je vylučovalo z komunit okolo volného softwaru.

To nebylo poprvé, co se něco podobného stalo a (k velké ztrátě naší komunity) je konec tohoto v nedohlednu. Vydavatelé nesvobodných příruček přesvědčují velké množství autorů, aby předem omezovali své manuály. Častokrát jsem slyšel uživetale GNU vyprávět o manuálu, který píše v naději, že pomůže GNU projektu. Mé naděje však zmizely, když mi vyložili, že kontaktovali vydavatele, který chce nakládání s příručkou omezit. Omezit tak, že ji nebudeme moci používat.

Nikoliv cena, ale svobodné dokumentace, stejně tak jako svobodný software, jsou podstatou svobody. Problém s těmito příručkami nebyl ten, že O'Reilly Associates zatěžovala tištěné verze cenou – to je samo o sobě dobré. (Nadace pro svobodný software též prodává tištěné verze svobodných GNU manuálů.) GNU příručky jsou ale dostupné i ve své zdrojové podobě, zatímco tyto dokumentace pouze na papíře. GNU manuály jsou vydávány zároveň s povolením ke kopírování a modifikaci; příručky k Perlu ne. Tato omezení jsou problémem.

Kritéria svobodných příruček jsou do určité míry stejná jako pro svobodný software: je to v podstatě davání jisté volnosti všem uživatelům. Redistribuce (včetně komerční) musí být povolena do té míry, že manuály ať již on-line nebo tištěné, mohou doprovázet každou kopii programu. Souhlas k modifikaci rozhodně také.

Hlavně ale nevěřím, že toto by mělo opravňovat lidi k úpravám všech článků a knih. Sporná otázka ohledně psaní není nezbytně tatáž jako u softwaru. Na příklad si nemyslím, že Vy nebo já jsme povinni povolit úpravy článků jako tento, který popisuje naše jednání či náš náhled na věc.

Zvláštním důvodem k volnému upravování je dokumentace svobodného software. Když je lidé využívají při modifikaci software, něco přidávají či mění jeho tvář, pokud jsou svědomití, pozměmí také manuál – tak mohou přesně doložit pozměněný program a přidat k němu dokumenty. Příručky, které zakazují programátorům, aby byli svědomití a dokončili práci, či je nabádají k napsání nového manuálu, pokud pozmění program, nenaplňují potřeby naší komunity.

I když je zákaz modifikací nepřijatelný, některé druhy omezení úprav nejsou problémem. Například požadavek na ochranu autorova licenčního ujednání, podmínek šíření či seznamu autorů jsou v pořádku. Není problém požadovat u upravené verze zařazení poznámky o provedené modifikaci. V pořádku je i požadavek, aby obsahovali části, které by byly nedotknutelné, pokud by obsahovaly netechnická témata. (Některé GNU příručky je obsahují.)

Tyto druhy omezení nejsou problémem, protože ve své podstatě nezabraňují svědomitým programátorům v přizpůsobení příručky tak, aby odpovídala upravenému programu. Jinými slovy, nezabraňují komunitě okolo svobodného softwaru v plném využití manuálů.

Ať tak či onak, musí být možné upravovat všechny technické části příruček a musí být možno šířit výsledek všemi obvyklými médii přes všechny obvyklé kanály; jinak totiž restrikce omezují společnost, příručky nejsou volně k dispozici a tak potřebujeme nějaký jiný manuál.

Naneštěstí je často těžké najít někoho pro napsání příručky, když příslušné dokumentace existují. Překážkou je, že si mnoho uživatelů myslí, že originální dokumentace je dost dobrá – a tak nemají potřebu psát volně šiřitelné příručky. Nevidí, že volně šiřitelný operační systém má chybu, která si říká o „zašití“.

Proč si uživatelé myslí, že originální příručky jsou dost dobré? Mnozí o tom ani neuvažují. Věřím, že tento článek pomůže něco v tomto změnit.

Ostatní uživatelé akceptují proprietární příručky stejně tak jako akceptují proprietární software: Rozhodují se čistě dle praxe opomíjejíce svobodu jako kritérium. Tito lidé jsou přesvědčeni o svém mínění, ale protože tato mínění vycházejí z hodnot, které nezahrnují svobodu, nejsou sto najít pochopení pro ty z nás, kteří mezi hodnotami mají svobodu.

Prosím dávejte vědět o tomto článku. Budeme nadále přicházet o příručky nesvobodným publikováním. Pokud budeme upozorňovat na to, že komerční manuály nejsou dostačující, možná další člověk, který bude chtít pomoct GNU psaním dokumentace, toto realizuje před tím, než bude pozdě a především jako svobodný text.

Můžeme také podnítit komerční vydavatele k volnému prodeji příruček s copyleftem namísto příruček nesvobodných. Jednou z cest, jak můžete tomuto napomoci, je kontrolovat podmínky šíření manuálů před tím, než je koupíte a upřednostňovat příručky s copyleftem před necopylefovanými.

[Poznámka: V vytváříme webovou stránku se seznamem svobodných dokuentůjenž nejsou knihami publikovanými FSF (Nadace pro svobodný software – Free Software Foundation)]