Prosazovatelnost GNU GPL

od Ebena Moglena ^[*]

10 září 2001

Ofenziva Microsoftu proti GNU GPL opět rozjiskřila diskuze o tom, zda je GPL „prosaditelná.“ Tenhle konkrétní příklad FUD (fear, uncerainty and doubt — strach, nejistota a pochybnosti) mne vždy pobaví. Zřejmě jsem jediný právník na zemi, který může říci, že: prosazování GPL je přesně to co pořád dělám.

Protože je svobodný software v dnešní společnosti velmi neobvyklý koncept, mnoho lidí předpokládá, že k takovému netypickému účelu musíme využívat nějaký geniální a proto také křehký právní mechanismus. Takový předpoklad je ale chybný. Nadace pro svobodný software (Free Software Foundation) sledovala publikováním GNU GPL velmi nevšední cíl. Přetváříme model vývoje software tak, abychom každému zajistili právo porozumět, opravovat, vylepšovat a redistribuovat nejkvalitnější software na zemi. Je to odlišný model. Ukazuje, jak mohou být v nové síťové společnosti nahrazeny staré obchodní modely úplně odlišnými způsoby produkce a distribuce. Ale GPL, právní prostředek jak toto zabezpečit, je velmi robustní a to právě proto, že je složena z těch nejjednodušších součástí.

Podstata copyrightového práva, stejně tak jako ostatních systémů vlastnictví, je v zabraňování. Vlastník copyrightu má plnou moc zabránit všem ostatním v kopírování, distribuci a vytváření odvozených děl.

Toto právo zabraňovat s sebou také přináší stejně rozsáhlé právo licencovat -- to znamená, udělovat práva na to, co by jinak bylo zakázáno. Licence nejsou kontrakty: uživatel díla je povinen respektovat hranice licence ne proto, že to dobrovolně slíbil, ale proto, že nemá jinou možnost, nemůže se chovat jinak, než mu licence dovoluje.

Většina firem produkujících proprietární software však chce více moci, než jim může copyright zajistit. Proto tyto společnosti říkají, že software je zákazníkům „licencován,“ ale licence obsahuje i omezení která copyright nezná. Například u software, u kterého vám není dovoleno mu porozumět, musíte souhlasit s tím, že ho nebudete dekompilovat. Copyrightový systém nezakazuje dekompilaci, to je pouze podmínka, se kterou musíte souhlasit při kupování či stahování software. Copyright se tak stává jen páčidlem jak uživatelům vzít ještě více.

Na druhé straně GPL od copyrightu spíše odebírá, než aby k němu přidávala. Licence nemusí být komplikovaná, protože my se snažíme omezovat uživatele tak málo, jak je to nutné. Copyright dává vydavatelům právo zakázat uživatelům vykonávat práva kopírování, modifikace a distribuování, o který ch si my myslíme, že by je měl každý mít. GPL tedy copyrightu odebírá téměř všechna omezení. Trváme pouze na tom, aby každý distribuoval všechna GPL díla či díla odvozená opět pod podmínkami GPL. Z pohledu copyrightu je to velmi malé omezení. I mnohem více omezující licence stále zůstávají prosazovatelné. Každá licence v každém soudním sporu je více omezující než GPL.

Nikdy jsem neviděl vážný argument, že by GPL překračovala moc licencujícího, protože v ní není žádná komplexní a kontroverzní podmínka, ale někdy se říká, že GPL nemůže být vynutitelná, protože ji uživatelé nemusí nijak přijímat, potvrzovat.

Takový předpoklad je ale založen na nepochopení. Licence nikoho nenutí ji akceptovat, aby mohl GPL program instalovat, používat, prohlížet či dokonce experimentálně modifikovat. U proprietárního software jsou všechny tyto aktivity kontrolovány či zakázány, takže musíte přistoupit na licenci, včetně smluvních omezení mimo moc copyrightu, ještě dříve, než budete moci takové dílo používat. Free Software Movement zastává názor, že všechny tyto aktivity jsou práva, která by měli všichni uživatelé mít. Nechceme je dokonce ani krýt licencí. Téměř nikdo, kdo denně používá GPL software, žádnou licenci nepotřebuje a s žádnou licencí tak nemusí souhlasit. GPL vás omezuje pouze ve chvíli, kdy software redistribuujete či distribuujete software vyrobený z GPL kódu. A protože nikdo nemůže nikdy redistribuovat bez licence, můžeme v klidu předpokládat, že kdokoliv kdo redistribuuje GPL software ji akceptuje. Konec konců GPL požaduje, aby byl u každé kopie software také vlastní text licence, takže je každý plně informován.

Navzdory FUD je GPL jako copyrightová licence naprosto spolehlivá. TO je také důvod proč jsem byl schopen ji prosadit v desítkách případů po více jak deset let bez toho, abych vůbec musel jít k soudu.

V poslední době je ale mnoho povyku kolem toho, že se fakt, že jsme ještě nikdy neobhajovali GNU GPL u soudu, ať již amerického či jiného, pokládá za důkaz nějaké chyby v GPL, že je náš neobvyklý systém implementován nějakým technicky neobhajitelným způsobem či že se autor licence, Nadace pro sovobdný software, bojí její zkoušky u soudu. Opak je pravdou. Nešli jsme s ní ještě nikdy k soudu právě proto, že to s námi ještě nikdo neriskoval.

Co se tedy děje, když někdo poruší GPL? Pokud se jedná o software, kde copyright vlastní Nadace pro svobodný software (buď proto, že jsme jej napsali, nebo proto, že nám autoři svobodného software předali copyright, aby mohli využít výhod naší odbornosti v ochraně svobodny jejich software), prvním krokem bývá oznámení na mail <[email protected]>. Oznamující nám nejprve pomohou posbírat základní fakta a potom sami vedeme další vyštetřování, které je ještě potřeba.

Takových případů máme ročně několik tuctů. Většinou stačí k vyřešení problému úplně první kontakt. Druhá strana si většinou myslí, že jedná v souladu s GPL a když ji kontaktujeme, tak většinou ochotně následuje naše rady k nápravě chyby. Občas ale dojedeme k tomu, že bychom měli využít i nějakých prostředků, abychom měli jistotu, že se to nestane znova, protože s ohledem na rozsah či délku trvání takového pochybení není dobrovolný souhlas s dodržováním dostačující. V takovém případě se snažíme s firmami spolupracovat na zavedení programu pro dodržování GPL v jejich podnicích. Tyto programy jsou vedeny výše postavenými manažery, kteří nám a správní radě společnosti pravidelně podávají správy. V několika komplexních případech jsme trvali na opatřeních, která by zjednodušila a zrychlila naše případné vymáhání u soudu, pokud by se situace opakovala.

Po dobu přibližně deset let jsem nikdy netrval na finanční kompenzaci Nadace pro svobodný software za porušení licence a velmi zřídka jsem trval na veřejném uznání viny. Vždy jsme se stavěli do pozice, že naším hlavním cílem je uvedení v soulad s licencí a dobré chování provinilce v budoucnosti. Nabídli jsme vše, abychom usnadnili těm, co GPL porušili, nápravu a nabídli jsme jim zapomenutí jejich prohřešků.

V počátcích Free Software Movement to byla pravděpodobně jediná možná cesta. Drahé a obtížné soudní pře by mohly v těch dobách FSF zničit, nebo jí přinejmenším zabránit v dělání toho, o čem jsme tehdy věděli, že je důležité -- v přetváření Free Software Movement v permanentní sílu přetváření softwarového průmyslu, které právě začalo. Později jsme ale stále používali tento způsob vynucování GPL. Již ne proto, že bychom museli, ale prostě proto, že to fungovalo. Kolem svobodného software se vyvinul celý průmysl, kde všichni jehož členové chápou důležitost GPL a nikdo nechtěl být tím darebákem, který krade sovbodné software a nikdo nechtěl být zákazníkem, obchodní partner či dokonce zaměstnanec takového škůdce. Firmy tak měly možnost vybrat si mezi tichým urovnáním a negativní publicitou spolu se sporem, který nemohly vyhrát. Narušitelé vždy zvolili cestu menšího odporu.

Dokonce jsme museli jednou či dvakrát čelit i situaci, kdy podniky byly zapleteny do úmyslného porušení copyrightového systému: vzali zdrojový kód GPL software, rekompilovali jej a chtěli skrýt jeho původ a nabízet jej k prodeji jako vlastnický produkt. Pomáhal jsem vyřešit tyto problémy vývojářům svobodného software mimo Nadaci pro svobodný software. Podařilo se nám najít řešení i přesto, že narušitel nebyl ochoten dobrovolně se vzdát. Promluvili jsme si s distributory a potenciálními zákazníky a ptali jsme se jich, proč by měli platit docela dost peněz za software, který porušuje naši licenci a mohl by je zatáhnout do vážných právních problémů, když jej mohou získat zdarma. Zákazníci si vždy uvědomili podstatu otázky. Kradení svobodného software je prostě zločin, který se nevyplácí.

Možná jsme ale uspěli příliš dobře. Kdybych před lety k vynucování GPL použil soudy, tak by Microsoft nyní šeptal do hluchých uší. Jen tento měsíc jsem pracoval na dvojici mírně nerozhodných případech. „Podívejte,“ říkám „kolik lidí z celého světa mě tlačí k tomu, abych se snažil vynutit GPL u soudu, prostě jen abych dokázal, že mohu. Chtěli byste být dobrovolníci?“

Jednou někdo ale bude. Bude velmi litovat svého přestupku a dostane se mu velké publicity. A to ještě před tím, než půjdeme k soudu, První člověk, který to zkusí si určitě bude přát, aby to býval nikdy neudělal. Náš způsob, jak praktikovat právo, byl stejně nevšední jako náš způsob, jak dělat software, ale o to přesně jde. Svobodný software především ale dokazuje, že tato odlišná cesta je správná cesta.