Jak švédská Pirátská strana podkopává svobodný software

od Richarda Stallmana

Šikana ze strany vlastníků autorských práv podnítila ve Švédsku vznik první politické strany, jež má ve vínku redukci ochrany autorských práv; Pirátskou stranu. Mezi jejími tezemi můžeme najít: digitální zákaz správy práv (digital restrictions management — DRM), legalizaci nekomerčního sdílení publikovaných prací a zkrácení doby platnosti autorských práv při komerčním užití na pět let. Po pěti letech od vydání, by se každá publikovaná práce stala součástí veřejné domény (public domain).

Obecně řečeno: tyto změny podporuji. Ironicky, podoba těchto změn zvolená švédskou Pirátskou stranou podkopává svobodný software. Jsem si jist, že nezamýšleli svobodný software poškodit, přesto je to to, co by se stalo.

GNU General Public License a ostatní copyleftové licence používají autorské právo k obraně svobody každého uživatele. GPL všem povoluje šíření upravených prací, ale pouze pod tou samou licencí. Šíření nepozměněné práce taktéž vyžaduje zachování licence. Stejně tak všichni šiřitelé musí uživatelům umožnit přístup ke zdrojovému kódu softwaru.

Jak by tedy základní teze švédské Pirátské strany postihly svobodný software pod copyleftovou licencí? Za pět let by jejich zdrojové kódy se staly součástí veřejné domény a vývojáři proprietárního softwaru by ho mohli začlenit do svých programů. A jak že to vypadá v případě opačném?

Proprietární software je omezený licenčním ujednáním pro koncového uživatele (EULA), tedy nejen autorským právem, a uživatelé navíc nemají jeho zdrojový kód. I pokud by autorské právo povolovalo nekomerční sdílení, EULA ho může zakazovat. Navíc: uživatelé, nemajíce zdrojové kódy, nemají vliv na to, co program dělá, když ho spustí. Spouštěním takového programu se své svobody vzdáváte a přenecháváte vývojáři vládu nad sebou samými.

Jaký následek by mělo ukončení autorských práv k programu po uplynutí pěti let? Současný návrh by nevyžadoval, aby vývojář uvolnil zdrojový kód, a dá se předpokládat, že většina by to dobrovolně ani nikdy neudělala. Uživatelům, pořád bez přístupu ke zdrojovému kódu, by nebylo umožněno používat program ve svobodném duchu. Program by dokonce mohl mít „časovanou bombu“, která by zajistila, že po pěti letech přestane fungovat; v tom případě by kopie ve „veřejné doméně“ vůbec nefungovaly.

Tedy, podle návrhu Pirátské strany by za pět let vývojáři proprietárního softwaru dostali k využití kód pod GPL, ale vývojáři svobodného softwaru by na oplátku nedostali kód proprietární; ne za pět dokonce let ani za padesát let ne. Svobodný svět by dostal to špatné, ale ne to dobré. Rozdíl mezi zdrojovým kódem a objektovým kódem na straně jedné a praxí v používání licenčních ujednání pro koncového uživatele na straně druhé by, dal proprietárnímu softwaru faktickou výjimku ze všeobecného pravidla o pětileté ochraně autorských práv — tu by ale svobodný software nesdílel.

V neposlední řadě používáme autorské právo k částečnému odstínění nebezpečí softwarových patentů. Nedokážeme zajistit, že naše programy jsou od problémů s nimi spojenými oproštěné (v zemi, která je zavede, nebude nikdy žádný program v bezpečí), ale alespoň patentům zabraňujeme, aby udělaly program fakticky nesvobodným. Švédská Pirátská strana navrhuje zrušení softwarových patentů, a pokud by se tak i stalo, tento problém by zmizel. Ale dokud toho dosaženo není, nesmíme ztratit naši jedinou obranu před patenty.

Když švédská Pirátská strana oznámila své základní teze, vývojáři svobodného softwaru si všimli tohoto následku a začali navrhovat zvláštní pravidlo pro svobodný software — pro ten by autorské právo trvalo déle, takže by mohlo dálepokračovat v šíření pod copyleftem. Tato výslovná výjimka pro svobodný software by vyvážila onu faktickou výjimku pro proprietární software. Myslím, že i jenom desetiletá výjimka by měla stačit. Avšak tento návrh se setkal s odporem u lídrů Pirátské strany, kteří se stavěli proti ideji delší platnosti autorského práva v nějakém speciálním případě.

Dokázal bych podpořit právní úpravu, která by po uplynutí pěti let zajistila uvolnění zdrojového kódu GPL softwaru do veřejné domény pod podmínkou, že to samé bude platit pro proprietární zdrojový kód. Konec konců copyleft je jen prostředek vedoucí ke konci – svobodě uživatelů – ne koncem samotným. A osobně bych nerad obhajoval silnější ochranu autorských práv.

Takže jsem navrhl, ať programové teze Pirátské strany požadují, aby v době uvolnění binárních souborů byl zdrojový kód vydán “do úschovy”. Takto “uschovaný” zdrojový kód by mohl být po pěti letech uvolněn do veřejné domény. Spíše než dělat ze svobodného softwaru oficiální výjimku v pětileté ochraně autorských práv, toto by eliminovalo neoficiální výjimku proprietárního softwaru. Ať tak či onak, výsledek je férový.

Jeden přívrženec Pirátské strany navrhl obecnější variantu onoho prvního návrhu: obecné schéma, díky kterému autorská práva trvají déle, pokud je veřejnosti dáváno více svobody při využívání dané práce. Výhoda tohoto přístupu je ta, že svobodný software se stává obecnějšího širšího proudu prací se vzájemně se lišícími licencemi a ne osamělou výjimkou.

Preferoval bych řešení “úschovou”, ale jakákoliv z těchto metod by předešla specifickému předpojatému účinku proti svobodnému softwaru. Můžou zde být i další řešení, která by mohla být stejně dobrá, jako ta už zmíněná. Ať tak či onak, švédská Pirátská strana by měla předejít uvalení hendikepu na hnutí ochraňující veřejnosti před záškodnickými obry.