Patentová reforma nestačí

Když se lidé poprvé dozvědí o problému softwarových patentů, je jejich pozornost často přitahována skandálními příklady: patenty pokrývající již obecně známé techniky. Tyto techniky zahrnují třídění souboru vzorců, takže žádná proměnná není použita před tím, než je s ní počítáno (v tabulkových procesorech se to nazývá „přepočet v přirozené posloupnosti”), a použití exkluzivního součtu na modifikaci obsahu bitmapy.

Lidé se často zaměří na tyto problémy a ignorují pak zbytek. Staví se do pozice, že patentový systém je v základě správný a potřebuje pouze „reformy”, aby řádně respektoval svá vlastní pravidla.

Ale vyřešila by korektní implementace opravdu problém softwarových patentů? Vezměme jeden příklad.

Na počátku 90. let jsme zoufale potřebovali nový svobodný program na kompresi dat, protože starý, de fakto standardní, program „compress” nám vzaly patenty. V dubnu 1991 začal softwarový vývojář Ross Williams publikovat sérii programů pro kompresi dat používající jím navržené nové algoritmy. Jejich vyšší rychlost a kvalita komprese brzy přilákaly uživatele.

V září, kdy byla FSF (Nadace pro Svobodný software) asi týden před vypuštěním jednoho z nich jako nové možnosti jak komprimovat naše distribuční soubory, bylo použití těchto programů ve Spojených Státech zastaveno nově vydaným patentem číslo 5 049 881.

Podle pravidel patentového systému platí, že jestli je veřejnosti povoleno tyto programy používat (např. je-li patent neplatný) závisí na tom, je-li zde „dřívější použití” (prior art): byla-li základní myšlenka publikována již před zažádáním o patent, to znamená před 18. červnem 1990. Williamsova publikace přišla až v dubnu 1991, tudíž po tomto datu, takže se nepočítá.

Jeden student popsal podobný algoritmus v letech 1988-1989 v jednom svém školním dokumentu na san franciské univerzitě, ale nikdy ho veřejně nepublikoval. Dle současných pravidel se tedy toto nepočítá jako dřívější použití.

Reformy pro správnou funkci patentového systému by tomuto problému nezabránily. Dle pravidel patentového systému je tento patent platný. Nebylo zde jeho dřívější použití. Tato technika není ani zřejmá, dle měřítek jak patentový systém termín „zřejmý” interpretuje. (Jako většina patentů to není ani závratný převrat ani něco samozřejmého, ale něco mezi tím.) Chyba je v pravidlech samotných, ne v jejich uplatnění.

V právním systému USA jsou patenty zamýšleny jako výhodná dohoda mezi společností a jednotlivci; u společnosti se předpokládá užitek z přístupu k technikám, které by jinak nebyly nikdy dostupné. Je jasné, že společnost nemá žádný užitek z patentu číslo 5 049 881. Tato technika by byla dostupná i tak. Dokonce bylo dost jednoduché zjistit i to, že se technikou zabývalo několik lidí asi tak ve stejném čase.

Dle současných pravidel závisí to, zda můžeme používat Williamsovy programy na tom, zda někdo publikoval stejnou myšlenku již před 18. červnem 1990. Což znamená, že to závisí na štěstí. Tento systém je dobrý k podpoře zákona, ale ne pro rozvoj software.

Pokud naučíme Patentový úřad, aby lépe hledal předešlá použití, může předejít některým hrubým chybám. Nevyřeší to však hlavní problém, kterým je patentování každé nové počítačové metody, kterou ti jako Williams a ostatní vyvinuli nezávisle na sobě.

To promění software v bažinu. Dokonce i inovativní program běžně používá tucty nepříliš nových technik a vlastností, z nichž každá může být patentovaná. Naše schopnost použít takové metody bude záviset na štěstí a pokud v polovnině případů nebudeme mít štěstí, málokteré programy nebudou porušovat velkého množství patentů. Navigace v bludišti patentů bude těžší než psaní softwaru. Jak napsal The Economist, softwarové patenty jsou pro obchod jednoduše špatné.

Co můžete udělat, abyste pomohli

Navíc je zde také evropská iniciativa pro zavržení softwarových patentů. Podpořte prosím tuto petici pro Evropu bez softwarových patentů.